Pátek večer, bejby nebude sedět k koutě, razí se s kámoškama ven. Samozřejmě cíl večera není si s holkama pokecat, dnešní večer by měl skončit jinak.. Vybraly jsme dobře vypadající smíchovský podnik, zavřely se na hodinu do koupelny, pak půl do šatny a jdem na to.

Celkem dobrá muzika, pěkný týpci kolem, fajn barmani, čistý záchody. Říkám si: „holka, tady to bude nadějný“. Objednala jsem si drink, mrkala na kluky, co postávali u baru – fakt nevypadali špatně. Takže přesun lehce na parket, pohupujem se v rytmu, čas plyne ale nikde nikdo, kdo by nás pozval na další drink, pokec a pozdějš v noci… víš kam.

A to je všude kolem plno kluků. Vrtalo mi to hlavou. Šli jsme dát další skleničku. Už celá nadržená a zoufalá zároveň jsem sáhla na ten pěkný zadek, co stál přede mnou. Žádná reakce? Necítil to? Zkusila jsem to ještě jednou a trochu dýl. Nic.

Kopla jsem do sebe panáka a pak prozřela. Kluci se dneska v klubech dělí na dva tábory. Vystajlovaní – sice hetero – šamponi, co odpoledne usnuli v solárku a pak to šli zachránit k Ed Hardymu. Baví se jen se sobě rovnými, protože probírají jaký jsou mača. No a pak tu máme ty pěkný, upravený akorát, s pěknýma zadkama. Ale ty na nás neberou! A když, tak si povídají bez jakýkoliv vidiny pokračování u něj doma. Sakra, gayové!! Svět je nespravedlivý!!

Takže se mám stát lesbou, buznou a nebo milovnicí hetero šamponků? Ne, jdu se opít a pak sama, zoufalá domů.