Tohle je pro město typické. Vždycky nějaký nový bar, nová nabídka k práci, nové boty, nový film. Že takhle začínají legendární sloupky Sexu ve městě? Jistě že. My ale jsme ve městě, píšu o městě a páteční večer patřil Sexu ve městě. Patřil skupinám kamarádek nebo kamarádů nebo kamarádek a kamarádů, kteří nemohou, anebo se jim nepodařilo do kina zatáhnout své kamarády-partnery. Ať na kluky, na holky nebo na obojí, všichni se těšili na nový, dlouhý a širokoúhlý Sex v romantické tmě zaplněného kinosálu.

Asi čekáš, že teď budeš číst o tom, jaký film je. Ne ne, Sex se nedá vyprávět, Sex se musí prožít. A to platí, i kdyby ve slovu „sex“ bylo malé písmeno. Sex (s velkým písmenem) je jako každý, nebo aspoň většina, z nás. Za pár posledních let jsme vyspěli, zestárli, možná se na první pohled trochu změnili. Děláme ty stejné chyby jako dřív a doufáme, že tentokrát to vyjde. Dřív jsme ale byli jen „já“, teď jsme většinou už „my“. O to je rozhodování těžší a náročnější… ale taky krásnější. Možná se míň smějeme, jsme vážnější, ale uvnitř… uvnitř jsme to stále my.

Napadá mě jeden bonmot ze starého Sexu. Famózně famózní ze všech, co si neříkají famózní.